Úvod ZE ŽIVOTA Příběhy Muž požádal svojí manželku o rozvod. Ona mu na papír napsala něco,...

Muž požádal svojí manželku o rozvod. Ona mu na papír napsala něco, co mu změnilo život. Ženatý nebo ne, toto byste si měli přečíst


Když jsem se vrátil v tu noc domů, manželka prostřela stůl a přichystala večeři. Chytil jsem jí ruku a řekl jí: „Musím ti něco říct.“ Sedla si a potichu jedla. V jejích očích jsem zpozoroval bolest.

V tom okamžiku jsem nemohl otevřít ústa. Musel jsem se přiznat, že uvažuji o rozvodu. Téma jsem přednesl opravdu klidně. Nevypadala rozzlobeně. Pouze se zeptala: „Proč?“

Odpovědi jsem se vyhýbal. To ji rozzlobilo. Něco na mě hodila a křičela na mě, že nejsem muž! V ten den jsme spolu už nepromluvili. Plakala. Věděl jsem, že chtěla vědět, co se stalo s naším manželstvím. Jen těžko jsem jí mohl uspokojivě odpovědět. Už jsem ji nemiloval. Mé srdce patřilo Janě. Pouze jsem ji litoval.

S pocitem viny jsem podepsal rozvodové papíry, v nichž stálo, že si může nechat náš dům, auto, a 30% v mojí společnosti. Podívala se na ně a roztrhala je na kousky. Žena, která se mnou strávila 10 let života mi byla najednou cizí. Bylo mi líto času a energie, který promrhala. Ale nemohl jsem změnit fakt, že miluji Janu. Nakonec se přede mnou rozplakala. Její pláč byl pro mě úlevou. Myšlenka rozvodu se zdála být po několika týdnech jasnější a reálnější.

Druhý den jsem se vrátil pozdě domů. Něco psala… Večeři jsem nedostal, tak jsem si šel rovnou lehnout. Byl jsem velmi unavený po celém dni s Janou, nebyl tedy problém usnout. Když jsem vstal, stále byla u stolu a psala. Nestaral jsem se o ní a tak jsem si šel opět zdřímnout.

Ráno mi prezentovala podmínky rozvodu: nic ode mne nechce, pouze chce abychom se měsíc před rozvodem snažili žít jako normální rodina. Její důvody byly rozumné: syn měl zkoušky a proto jsme ho nechtěli našim ztroskotaným manželstvím vykolejit.

Bylo to akceptovatelné. Navíc mne však požádala abych si připomněl, jak jsem ji nesl ze svatební místnosti a abych ji během tohoto měsíce nosil takto každý den až k vchodovým dveřím. Myslel jsem si, že se zbláznila. Aby však byly poslední dny našeho manželství snesitelnější, souhlasil jsem.

Janě jsem o rozvodových podmínkách řekl. Pouze se jim smála a odsekla, že jsou absurdní. Řekla, že bez ohledu na to, jaké triky moje manželka zkusí, i tak musí čelit rozvodu.

Mě a mou manželku nespojoval žádný fyzický kontakt, od doby kdy jsem přednesl téma rozvod. Když jsem ji vynášel z ložnice první den, bylo to dost neohrabané. Náš syn nám tleskal a pokřikoval něco ve smyslu, že táta drží mamku pevně v náručí. Jeho slova se mě dotkla.

Od ložnice do obýváku až ke dveřím. Nesl jsem ji na rukou přes 10 metrů. Zavřela oči a jemně dodala: „Neříkej synovi o rozvodu.“ Přikývl jsem. Cítil jsem se však smutně. Před dveřmi jsem ji položil na zem. Počkala na autobus do práce. Já jsem jel do práce autem.

Druhý den to bylo celé přirozenější. Opřela se mi o hruď. Cítím jsem její vůni. Uvědomil jsem si, že jsem se na ni pořádně nepodíval už velmi dlouhou dobu. Už nebyla mladá. Měla pár vrásek a šedé vlasy. Naše manželství ji poznamenalo. Na minutu jsem měl výčitky, co jsem jí to udělal.

Čtvrtý den když jsem ji zvedl, pocítil jsem ztracenou intimitu. Tato žena mi dala 10 let svého života. Pátý a šestý den se to opakovalo. Janě jsem o tom neřekl. Měsíc plynul a nošení mé stále manželky bylo jednodušší. Pravděpodobně to bylo každodenním cvičením.

Pokračování příběhu na další straně



POKRAČOVÁNÍ NA DALŠÍ STRANĚ