Příběh k zamyšlení: Chtěla jsem se rozvést s manželem, ale máma mi řekla slova, která mě hluboce zasáhla!



Není nic smutnější než rozvod – traumata, které nelze řešit bez ztrát.

Lidé, kteří prožívají toto neuvěřitelně těžké utrpení, jsou v ohrožení života – po fyzické i psychické stránce. Bohužel, rozvést se je už v pořádku. Proto je nyní mnoho svobodných matek a postupně klesají na společenské dno u mužů.

Před tebou je dopis ženy, která již byla rozhodnuta rozvést se, ale pak změnila rozhodnutí. Přečti si ho pozorně a zjistíš, co se stalo. Možná ti tato slova pomohou znovu navázat vztah s člověkem, kterého si už připravena poslat k ledu pod názvem „Minulost“.

Příběh o záchraně manželství

manzelstvi2

Oddalovala jsem tento moment, dokud nenastal ten den. Den, kdy můj muž Petr odešel do práce, sbalila jsem si věci, vzala svého dvouletého syna a utekla jsem z domu k mým rodičům. Moje máma mi řekla, že mě s otcem nevyhodí a budou mi ve všem pomáhat.

 

 
„Ale předtím, než definitivně odejdeš od svého muže“ – řekla máma“ splň mi tuto prosbu.“ Položila přede mnou list papíru, udělala vertikální čáru ve středu a požádala mě, abych do první kolonky napsala seznam věcí, které mi na Petrovi tak velmi vadí, že už nedokážu s ním žít. Myslela jsem si, že do druhé kolonky bude chtít napsat seznam jeho kladných vlastností, přestože už tehdy jsem věděla, že to bude velmi krátký seznam.

Hned jsem věděla, co napíšu do prvního sloupce:

Petr vždy pohazuje své věci

Nikdy mi neříká, kam jde

U stolu hlasitě smrká a chová se neslušně

Nikdy mi nedal žádný dar

Je skoupý na peníze

Nikdy doma nepomáhá

Věčně je ticho a nekomunikuje se mnou

Při tomto seznamu jsem pokračovala dlouho, dokud jsem se dostala na konec strany. Tady už jsem měla nezvratný důkaz, že by žádná žena nechtěla žít s takovým monstrem.

Se samolibým úšklebkem jsem řekla mámě: „Do druhého sloupce mám napsat jeho pozitivní vlastnosti, že?“ Ale máma odpověděla, že ona už zná jeho silné stránky. Požádala mě, abych ke každému z jeho nedostatků, napsala svou reakci na ně.

manzelstvi1

 

 
To už bylo těžší a nečekala jsem, že to bude o mně. Ale věděla jsem, že moje máma neodejde ode mne, dokud to nevyplním. Tak jsem začala psát.

Jaká je moje reakce:

Zlobila jsem se

Křičela a plakala

Styděla jsem se být v jeho blízkosti

Udělala jsem ze sebe mučedníka

Chtěla bych se vdát za někoho jiného

Myslela jsem si, že jsem cennější

A obecně, není mne hoden

Tento seznam byl nekonečný. Poté máma vzala
papír, roztrhla ho na polovinu, tu část, kde byly
napsané Petrovy nedostatky, hodila do odpadkového
koše. Druhou mi podala se slovy: „Běž dnes domů a
přemýšlej o tom, co si napsala. Dítě nech zde. Vrať
až potom, když budeš definitivně přesvědčena, že chceš
od Petra odejít, já s otcem ti ve všem pomůžeme. “

Vrátila jsem se domů, podívala se na seznam. Bez
Petrových nedostatků, vypadal hrozně. viděla jsem
odraz svého hrozného chování, destruktivního

chování, a tehdy jsem si uvědomila, jak hloupě jsem se
chovala po celou dobu. Pak jsem se zamyslela nad
věcmi, které mě tak dráždily u muže. A tehdy jsem si
uvědomila, že nic není tak špatné a neomluvitelné.

Byla jsem tak naštvaná, že jsem si vůbec nevšimla, jak mi bylo dobře s mužem, byl dobrý, ne ideální, ale dobrý. Ne všichni jsme ideální. Toto je třeba vštěpovat dětem od malička. Každý z nás má nějaké nedostatky, ale musíme se naučit je tolerovat.

Vrátila jsem se k rodičům. Je zajímavé, že po druhé
, ale s odlišným názorem. Nyní cítím klid a
vděčnost. Před pěti lety jsem slíbila, že zůstanu s
mužem v nemoci i ve zdraví – a byla jsem zděšená, jak
krutě jsem byla připravena změnit svůj život a dítěti
vzít otce jen kvůli maličkostem a chvilkové
podráždění. A když se Petr vrátil domů z práce, už
jsme ho se synem čekali.

 

 
Ráda bych řekla, že se Petr změnil. Ale ne, on se
nezměnil. Stále dělal to, co mě tak dráždilo. Ale změnila
jsem svůj postoj k jeho akcím. A každý den děkuji
mámě, že mi zachránila manželství.

Když měl Petr 49 let, diagnostikovali mu

Alzheimerovu chorobu „, musel opustit práci učitele a
já jsem se o svého milovaného muže starala.

A když se mě můj syn zeptal: „Mami, co budeme dělat, když si nás už táta nebude pamatovat?“ – Odpověděla jsem mu: „Pak si ho budeme pamatovat my, budeme si ho pamatovat jako milujícího otce a manžela a pamatovat na vše , co nás naučil a jak nás miloval. “

Pokaždé, když jsem se změnila já, změnilo se všechno kolem mě.

Miška Lendová byla za Petra vdaná 29 let.

Toto je otevřený dopis, který je neuvěřitelně dojemný. Musíte mít velkou vnitřní sílu vyprávět svůj příběh tak otevřeně. Její moudré myšlenky rezonují v našich srdcích.

Sdílej se svými přáteli tento článek. Ať taková tragédie jako je rozvod, se vyskytuje jen občas.

manzelstvi3

loading...