Překvapilo ho, že v sirotčinci byly všechny děti v postýlkách ticho. Když mu zdravotní sestra řekla příčinu, rozplakal se …



Višhcni se shodneme na tom, že děti potřebují mateřskou lásku. Je dokázáno, že ty, kterých se matka často dotýká, hladí jejich a líbá, se vyvíjejí rychleji než děti, které teplo matky nikdy nepocítili.

Děti, kterým nechybí pozornost a péči, rostou klidně, vyváženě, bez strachu z okolního světa a dokážou důvěřovat ostatním. V podvědomí si tak rozvíjejí důvěru i přesto, že ji ještě neumějí vyjádřit slovy.

V jednom ze sirotčinců došlo k pozoruhodnému příběhu, kde je krásně vidět, jak jsou děti závislé na tom, jak se k ním chovají dospělí.



Ti, kteří se zajímají o charitu, obvykle přinesou to, co je potřeba a v tichosti odejdou. Někteří lidé se však s dětmi dají do řeči a společně se zahrají. Ale ne na dlouho. Většinu času tráví děti z dětských domovů samotě nebo s chůvičkami a učiteli.

Co se týče návštěv miminek a nejmenších dětiček, jsou jen velmi vzácné, protože ještě nevědí mluvit a přesto nerozumí tomu, že jejich přišel někdo navštívit. To je názor mnoha dospělých.



Jednoho dne do sirotčince přišel muž, který se rozhodl jít do oddělení s těmito dětičkami. Bylo tam asi sto postýlek a neuvěřitelné ticho.

Absolutní ticho ho poměrně dost vystrašilo, protože miminka nevydali ani jediný zvuk. Některé spali a jiné se jednoduše dívali před sebe. No žádné z nich nefňukalo, nic si neprosili a na nikoho nevolali. Pro muže, který tam byl poprvé, to bylo docela nepřirozené.


POKRAČOVÁNÍ PŘÍBĚHU NA DALŠÍ STRÁNCE ➔

Loading...