Nikdo nechtěl věřit jenom 7 letému chlapci a kvůli tomu došlo k tragédii. Jeho poslední slova jsou nečekaná a mrazivá.



Příběh 7 letého Ivana je zřejmě fikce, podobné příběhy se, ale odehrávají každý den na celém světě.

Zní to jako nesmysl? Statistiky nelžou. Každý den děti týrají jejich rodiče, šikanují je spolužáci, ignorují učitelé a sousedé …

114936398098


Příběh tohoto chlapce může někomu otevřít oči a ukázat to, co většinou nechceme vidět.

„Jmenuji se Ivan a je mi 7 let. Miluji mámu a tátu. Trochu se jich ale bojím, protože mě bijí a já nevím, co dělám špatně.

Dnes jsem šel do školy. Opravdu se snažím a učitelé mě asi mají rádi. Občas je mi smutno, protože nemám žádné kamarády. Během přestávky stojím na chodbě v koutě a dívám se do země. Kdysi jsem se chtěl hrát se spolužáky, vždy na mě křičeli a smáli se mi, že mám každý den totéž oblečení a staré boty.

214936398092

Po škole jdu domů, ale někdy se musím schovat před skupinou kluků, kteří mě bijí. Jednou mě hodili do kaluže a začali do mě kopat. Domů jsem se vrátil celý mokrý a špinavý. Máma na mě začala křičet a za trest jsem nedostal oběd. Máma mi nařídila, abych šel do pokoje a nevycházel. Tak velmi jsem jí chtěl říct o tom, co se stalo a že ve škole nemám ani jednoho kamaráda …

Děti se mi posmívají, že mám divnou ruku. Otec mě do ní udeřil hračkou a od té doby nemohu hýbat palcem. Je to trochu zvláštní. Občas mě bolí u srdce, ale nikomu jsem o tom neřekl. Máma je ze mě neustále nervózní a nechci jí dělat další starosti. “

314936398093


„Mám stále horší známky a moji rodiče mě kvůli tomu bijí stále častěji. Neustále se snažím učit, ale nedokážu se soustředit a nic si zapamatovat. Minule se mi něco ve škole podařilo. Měli jsme nakreslit naše největší přání. Jiné děti kreslili kola, počítače, hračky, ale já ne.

Nakreslil jsem mámu, tátu a sebe – jsme spolu a usmíváme se. Mým největším přáním je rodina a také, aby moji rodiče na mě byly pyšný.

414936400594

Celá třída se mi smála. Plakal jsem a plakat začala i paní učitelka.

Dostal jsem špatnou známku a věděl jsem, že na mě budou rodiče znovu křičet. Bál jsem se vrátit domů, proto jsem přišel později. Mama zuřila. Udeřila mě tak, že jsem spadl na židli a pak na zem. Když jsem ležel, kopla mě do hlavy. Byla velmi rozčilená a otec ještě více. Udeřil mě do obličeje a křičel, že jsem zmetek a neměl jsem se nikdy narodit. Chtěl jsem se otci omluvit a přísahat, že se změním, ale ztratil jsem vědomí. Probudil jsem se až v nemocnici.

614936414127


Nemohl jsem hýbat dalším prstem, byl to tak divný pocit! Viděl jsem, jak jiní rodiče navštěvovali své děti. Moji nemohli přijít. Asi mě vůbec nemají rádi. Přísahal jsem, že se změním a budu lepší.

Nevím proč, ale znovu jsem u srdce pocítil bolest. Stalo se to poté, co mě pustili z nemocnice. Učitel zavolal do školy záchranku. Nevím proč, ale hrozně jsem se bál. Přál jsem si, aby za mnou přišli rodiče, ale oni nikde. Chtěl jsem se s nimi promluvit, říct jim o všem, omluvit se. Tak moc jsem chtěl, aby mě začali milovat. Napsal jsem jim tedy dopis:

714936417999

Mamince a tatínkovi,

omlouvám se, že jsem ošklivý, hloupý a nepovedený. Je mi smutno, že mě kvůli tomu nemůžete mít rádi, nechtěl jsem vás naštvat. Chtěl jsem jen jít na procházku, přál jsem si, aby jste na mě byli hrdí a začali mě milovat. “

To byla poslední slova 7 letého chlapce, který v nemocnici zemřel na arytmii. Jeho rodiče nikdy nezajímal jeho zdravotní stav a nikdy mu nedali pocítit, že je jedinečný, důležitý a šikovný.

V každém městě a každé škole, je mnoho dětí, které trpí. Netvařte se, že je nevidíte, potřebují vaši pomoc.

514936414111

loading...