Lobotomie: jeden z nejbrutálnějších terapeutických zásahů, který byl páchaný několik let na lidech zcela běžně!



O lobotomii jste již určitě slyšeli, ale víte o ní i tyto zajímavosti?

Lobotomie byla neurochirurgickým zákrokem, při kterém se operačně přerušilo nervové spojení mezi kůrou čelních laloků a mozku. Šlo tedy o velmi brutální zásah do mozku, který měl sloužit k léčbě psychických onemocnění jako schizofrenie, deprese, manická deprese, bipolární porucha a podobných onemocnění. Jaká však byla skutečná realita?

První „oficiální“ zákrok se uskutečnil v roce 1935

Tento zákrok provedl portugalský neurolog Antonio Egas Moniz. Na jeho realizaci použil stříkačku napuštěnou alkoholem, jejíž obsah vstříkl pacientce do mozku přes dvě předem vyvrtané díry v lebce. Podařilo se mu tím zničit nervová vlákna, což pacientce mělo údajně ulevit – pocítila ústup úzkosti a paranoidních představ. Pacientka je ve všech spisech označována jako „paní M.“.

f1-large
Za léčbu lobotomií (tehdy nazývanou ještě jako leukotómiae) získal dokonce Antonio Egas Moniz v roce 1949 Nobelovu cenu. Mnozí pozůstalí pacientů podstupujících Lobotomii dodnes bojují, aby mu cena byla odebrána.

 

 
Podle neoficiálních zdrojů se s lobotomií experimentovalo i dříve, než v roce 1935 Antonio Egas Moniz poprvé představil tento zákrok široké veřejnosti. Velmi často se mluví například o Friedrichu Golzovi, který měl s lobotomií experimentovat na svých psech. Výsledky údajně označil za „slušné“, a to i přesto, že dva z pacientů zákrok bohužel nepřežili.

Na vlnu lobotomických zákroků navázal i „šílenec“ Walter Freeman

Antonio Egas Moniz vydával své zákroky za vysoce úspěšné a z lobotomie se pochopitelně stal velmi populární zákrok. Jedním z jeho největších popularizátorů byl v 50. letech 20. století američan Walter Freeman, což byl jeden z největších zastánců a fanouškem Antonia Egas Moniz. Říká se však, že později se jejich názory rozešli a stali se přímo nepřáteli.

walter-freeman

 

 
Walter Freeman během své kariéry údajně provedl 3 500 lobotomických zákroků v 23 státech našeho světa. Do lebky se dostával přes oční jamky pomocí speciálního vrtáku, kterým kroutil, dokud nebylo přerušeno spojení mezi čelním lalokem a zbytkem mozku.

Lobotomii, kterou vykonával doktor Walter Freeman, však měla od etických a profesionálních medicínských zákroků opravdu velmi daleko. Dodnes je známo, že z tohoto nebezpečného a neetického zákroku začal časem dělat něco, co mohlo připomínat divadlo. Za den někdy vykonal i více než 25 lobotomií, přičemž se prý nevyhnul teatrálnosti a kolem sebe měl několik diváků.

Faktem je i to, že podle svědků své nástroje během celého dne nesterilizoval. Jeden zákrok mu netrval déle než 10 minut. Lobotomii vykonával i na motelových pokojích a dokonce na sklonku své kariéry vyrazil i na „turné“ ve speciální dodávce, kterou nazval Lobotomobil. Své teatrální zákroky samozřejmě vykonával bez ostychu i v této dodávce.

Walteru Freemanovi zakázaly další operace provádět až v roce 1967. Dodnes je pro mnohé lidi nepochopitelné, jak mohl tento člověk více než 10 let dělat tak hrůzné věci.

dully_icepick450


 

 
Co se dělo s pacienty po provedení zákroku?

Lepší položená otázka by možná zněla tak, co se dělo s pacienty, kteří tento zákrok přežili. Pravdou je, že mnohým z pacientů Lobotomie opravdu pomohla ulevit od příznaků, které byly součástí psychických onemocnění, kterými trpěli.

Stejně pravdivým faktem je však i to, že většina lidí, kteří Lobotomii přežili, už nikdy nebyli jako dříve. Velké množství pacientů po zákroku bylo potřeba naučit opět chodit, používat toaletu, či dokonce mluvit. Někteří dospělí lidé se dostali opět na mentální úroveň dítěte.

nx_17_14_
Co bylo však nejhorší, Lobotomie byla velmi popularizována a v důsledku velké slávy této metody léčby se začala používat nejen při psychických onemocněních, ale například i při přetrvávajících bolestech hlavy. Odhadnout, kolik lidí zákrok podstoupilo je téměř nemožné, protože mnohé záznamy (především četných neúspěšných pokusů) byly zcela zničeny.

 

 
Některé záznamy se naštěstí zachovaly, a tak dnes víme, že nejmladším pacientem, který podstoupil Lobotomii, byl jen 12-letý Howard Dully. V záznamech se objevily také zmínky o lobotomii provedené i těhotným ženám.

Jednou z „nejslavnějších“ pacientek byla však sestra J. F. Kennedyho, krásná 23-letá Rosemary. Zákrok přitom provedl samotný výše zmiňovaný Walter Freeman. Lobotomie úspěšná bohužel nebyla, jelikož Freeman Rosemary zmrzačil natolik, že celý zbytek svého života prožila na mentální úrovni dvouletého dítěte.

rosemary-kennedy-post-lobotomy
Konec nechvalně slavné vlny lobotomických zákroků

 

 
Ústup popularity lobotomie byl mnohem pomalejší, než její příchod. Mezi prvními zeměmi, které ji z morálních důvodů zakázaly, byl v roce 1950 Sovětský svaz. Postupně ji následně přestávali provádět i v USA, Velké Británii, Finsku, Švédsku a jiných zemích.

Zcela vytěsnit ji dokázal až nástup nových léčiv a jiných metod, které byly mnohem humánnějšího charakteru. Možná Vás právě napadá otázka, zda se Lobotomie prováděla i na území České republiky a Slovenska. Odpověď vás možná překvapí, ale ano, tyto zákroky byly prováděny i zde. Jelikož spisy týkající se lobotomie jsou však opět velmi neúplně, odhadnout přesný počet pacientů, který tento zákrok podstoupily na tomto území, není snadné. Odhaduje se, že na území těchto zemí byla Lobotomie provedena zhruba 350 krát.

bipolar-planet-blogspot
Na závěr …

Jak jsme zmínili výše, přesto, že za Lobotomii byla v roce 1949 Antoniovi Egas Moniz udělena Nobelova cena, dnes toto ocenění většina lidí odsuzuje. Setkat se však můžeme také s názory, které hovoří o tom, že při souzení lékařů, kteří Lobotomii prováděli, bychom měli být mírnější z důvodu, že se snažili pacientům pomoci a tím se tedy snažili o jejich dobro. Samozřejmě si zároveň můžeme klást otázku, nakolik přihlíželi na utrpení pacientů z etické a právního hlediska tohoto zákroku.

Jaký je váš názor na Lobotomii? Myslíte si, že měla být pozastavena mnohem dříve, nebo ji akceptujete jako přirozený vývin vědy?

loading...