Krmili nimi psi a jiné bezhlavě lovili. 10 zvířat na fotografiích, za jejichž vyhynutí mohou lidé!



Vyhynutí nemusí znamenat miliony let dozadu. Některé živočichy vyhynuli i jen před pár lety a to nám dovolilo jejich aspoň zvěčnit na fotografiích, či videích.

 


Když slyšíme, že nějaký druh vyhynul, v mysli se přenášíme do dávných dob. Málokdy si uvědomíme, že existovaly i druhy, které vyhynuli jen pár let dozadu. Ačkoliv podobu těch dávno vyhynulých máme možnost poznat přes malby, či archeologické nálezy, nevyrovná se to například takovému videu, na kterém vidíte pohyby a chování daného živočicha nebo jeho věrné fotografii. Zde je deset živočichů, které bohužel již vyhynuli, ale podařilo se je alespoň zachytit na film.

Zebra Kvaga – vyhynutí v roce 1883

quagga_photo

Zebra Kvaga je poddruh zebry stepní. Tento živočich žil v Jižní Africe až do 19. století. Od jiných zeber se liší tím, že má pruhy hnědé barvy, které má především v přední části těla, dokud zadní část je celá hnědá, bez pruhů.

Důvodem vyhnutí Zebry Kvaga byli Holanďané, kteří se usadili v Jižní Africe a vybrali si právě toto zvíře, aby jím krmili jejich vlastní domestikovaná zvířata. Ještě před úplným vyhynutím se podařilo pár exemplářů tohoto druhu zebry přenést do evropských zoo. Zebra Kvaga na tomto obrázku je jediná, kterou se kdy podařilo vyfotografovat.

Holub stěhovavý – vyhynutí v roce 1914

martha_1_fmt-copy

 

 
Tento druh z čeledi holubovití, byl kdysi jeden z nejvíce vyskytujících se ptáků v Severní Americe, kde ve velkých hejnech okupoval prakticky celé území. Předpokládá se, že v jistém období jejich v Americe bylo tři až pět miliard. Tyto holubi byly schopné dosahovat rychlosti až 100 km / h. Po osídlení Ameriky byly tyto holubi ve velkém loveny jako obživa, ale i ze zábavy a také jejich vyhynutí napomohlo i odlesňování. Poslední divoký jedinec tohoto druhu byl zastřelen v roce 1901 poslední holub stěhovavý v zajetí, jménem Martha zemřel 1. září 1914 v zoo v Cincinnati. Na fotografii je zobrazen jeden z posledních holubů tohoto druhu, který stejně jako Martha, žil v zoo v Cincinnati.

Heath hen – vyhynutí v roce 1932

Byl to velký pták žijící v Severní Americe, který vyhynul v roce 1932. V období kolonizace to byl velmi rozšířený pták, který se stal častou formou obživy. Dokonce existují spekulace, že ptactvo které konzumovaly během večeře prvního Díkůvzdání nebyl krocan, ale právě heath hen. Ke konci 18. století tento pták získal reputaci jako jídlo chudých. Právě kvůli tomu, že byl tak populární obživou, jeho populace rapidně klesala. V roce 1890 jich bylo už jen 120-200, lokalizovaných v Martha ‚s Vineyard v Massachusetts. V roce 1908 se staly chráněnými a jejich populace rychle narůstala. To však nepomohlo, protože z různých důvodů jako požár, či nemoci se jejich počet opět začal snižovat. V roce 1928 už žil jen jeden jediný samec tohoto druhu, který zemřel 11. března 1932.

Vakovlk tasmánský – vyhynutí v roce 1936

 

 
Vakovlk tasmánský, lidově nazývaný i Tasmánský tygr nebo tasmánský vlk, je největším známým masožravým vačnatcem. Žil v Tasmánii, Austrálii a Nové Guineje. Vakovlk tasmánský byl noční, značně plachý živočich. Svým vzezřením i způsobem života, velmi připomínal psa či vlka, čímž si vysloužil jednu ze svých přezdívek. Tu druhou si vysloužil díky svým pruhem, které zas připomínaly tygra. Vakovlk tasmánský byl šikovný predátor, který si uměl chytit kořist iv těžkých podmínkách. I v tomto případě bylo vyhynutí tohoto druhu dílem člověka. Nejnovější vědecká pozorování však naznačují, že Vakovlk možná přece nezahynul, a nyní se rozbíhá velké pátrání po tom, aby se opět objevil.

Lev berberský -vyhynutie v roce 1942

800px-barbary_lion-e1493282098179

Tento poddruh lva je vyhynulý pouze v divočině. V zajetí stále přežívá pár desítek, jsou to však kříženci s jinými poddruhy. Římané tyto lvi využívali v Koloseu na boj s gladiátory. Počet tohoto poddruhu lva se však do poloviny 19. století znepokojivě snížil. Poslední zaznamenaná smrt divokého Lva berberského, byla v roce 1942 v Maroku. Malé skupiny tohoto lva mohli přežít i v Alžírsku či Maroka až do šedesátých let, tyto informace jsou však nejsou plně ověřeny.

Chriašť laysanský – vyhynutí v roce 1944

 

 
Chriašť laysanský byl nelétavý pták žijící na havajském ostrově Laysan. Tento ostrov je stále domovem i jiných endemických druhů. Důvod proč právě chriašť laysanský vyhynul, bylo to, že příchod králíků na tento ostrov narušil přirozené prostředí. Králíci zdevastovaly vegetaci a následně si tedy tento pták nemohl vystavět hnízdo a časem vyhynul.

Tygr kaspický – vyhynutí v roce 1970

caspiantiger_1024

Tento tygr byl jedna z největších kočkovitých šelem jaké kdy žili, s průměrnou délkou tři metry. Zvykli se vyskytovat u Kaspického moře. Kolem roku 1970 se biologové z Department of Environment pokoušeli najít tyto tygři v Kaspickém lesích. Hledali jejich několik let a nepodařilo se jim najít ani jen náznaky jejich přítomnosti. Jelikož se jejich nepodařilo najít, tento druh byl prohlášen za vyhynulý.

Rheobatrachus – vyhynutí v roce 1981

64850-e1493282883776

 

 
Je to rod žab, česky nazývaný také paropucha nebo hvízdavka. Byly to podzemní žáby, které žily pouze v Queenslandu, v Austrálii. Tyto žáby byly opravdu unikátní a to právě díky způsobu, kterým rodily. Samička polkla oplodněná vajíčka, ty se jí v břiše vylíhla a pulci zůstávaly v jejím břiše dalších, alespoň šest týdnů. Během tohoto období matka vůbec nejedla. Když se jí potomci vyvinuli, vyvrátila jejich ven přes ústa, tak jak je zobrazeno na fotografii.

Naposled, kdy byl výskyt těchto žab zaznamenán, bylo v roce 1981. Od té doby bylo provedeno několik rozsáhlých pátrání, ale už se nepodařilo tento druh opět lokalizovat. Předpokládá se, že důvodem vyhynutí tohoto druhu byly patogenní houby, které lidé přinesli do jejich přirozeného prostředí. Tomu ještě napomohlo i znečištění, některé nemoci a i jiné faktory.

Ropucha zlatá – vyhynutí v roce 1989

 

 
Kdysi žila v hojném počtu ve městě Monteverde v Kostarice. Naposled byla pozorována 15. května 1989. Muž ropuchy zlaté byl oranžový, někdy se strakatým břichem. U samiček se objevovala větší škála barev včetně černé, žluté, červené, zelené i bílé. Tyto ropuchy prožívali většinu svého života pod zemí. Není zcela známo, proč ropucha zlatá vyhynula. Nejpravděpodobnějším důvodem je klimatická změna přirozeného prostředí.

Nosorožec dvourohý západní – vyhynutí v roce 2006

Tento poddruh nosorožce dvourohý žil už před miliony let av roce 2011 byl oficiálně vyhlášen jako vyhynulý. Kdysi byl jeho výskyt v savaně subsaharské Afriky velmi častý, ale radikální snížení populace tohoto zvířete má na svědomí pytláctví. Jejich počet se však v roce 1930, díky boji proti pytláctví, opět začal zvyšovat. Ochrana tohoto druhu se však časem oslabila a tento nosorožec se opět stal atraktivním úlovkem. V roce 2000 se odhadovalo, že už žije pouze 10 jedinců. V roce 2001 už jen 5 av roce 2006 se po rozsáhlém pátrání, po dobu šesti měsíců, nepodařilo najít ani jednoho jediného.

loading...