Je mi 46let a takto lehkovážně sem promrhal svůj život. Moje upřímná zpověď Vás nenechá chladným.



Ahojte, jmenuji se John. Před tím, než jsem tento příspěvek napsal, uvažoval jsem jestli to je správné. No rozhodl jsem se, protože musím ze sebe dostat všechnu tu tíhu.

Tíhu o mně a mém životě. Jsem 46 let starý bankéř a prožil jsem celý svůj dosavadní život úplně jinak než jsem chtěl. Všechny mé sny a moje vášeň jsou pryč. Pracuji 6 dní v týdnu. Už 26 let. Vždy jsem si zvolil bezpečnou a tu nejjistější cestu pro všechno a to mě změnilo, už to nejsem opravdu já.

Dnes jsem zjistil, že mě moje žena podvádí už celých 10 let. Můj syn mě nenávidí. Uvědomil jsem si, že by mi vlastně ani nepřišel na pohřeb. Nedokončil jsem svůj román, necestoval jsem po světě a nepomáhal bezdomovcům. Všechny tyto věci, které jsem si myslel že budu v životě dělat, jsem nikdy neudělal. Kdyby se moje mladší verze dnes setkala s tou nynější, tak bych ji pořádně udeřil a otevřel její oči. Přišel bych na to, že tyto sny nejsou reálné.

Začněme s popisem mě, když mi bylo 20. Zdá se mi, že to bylo jen včera, když jsem si byl jistý, že jednou změním svět. Lidé milovali mě a já jsem miloval lidi. Byl jsem inovativní, kreativní, spontánní, rád jsem riskoval a s lidmi jsem se cítil skvěle. Měl jsem sny. První z nich bylo napsat utopickou knihu. Druhý byl cestovat po světě a pomáhat chudým lidem a bezdomovcům. Tehdy jsem s mou nynější ženu chodil už čtyři roky. Mladá láska. Milovala mou spontánnost, mou energii, můj humor a pocit, který jsem jí dával, aby se cítila milovaná. Věděl jsem, že moje kniha změní svět.

Chtěl jsem ukázat jinou perspektivu, ukazovat čtenářům, že si všichni myslí něco jiného, že si lidé nikdy nemyslí, že něco uděláte dobře. Měl jsem napsaných 70 stran. Nyní mi je 46 let a stále mám jen 70 stran. Měl jsem téměř sbalený batoh na výlet na Nový Zéland a na Filipíny. Měl jsem v plánu projít celou Asii, pak Evropu, pak Ameriku (Bydlím v Austrálii). Do dnešního dne jsem byl jen na Novém Zélandu a Filipínách.

pexels-photo-1

 

 
Nyní se dostaneme tam, kde se to všechno pokazilo. To, čeho lituji nejvíce. Bylo mi 20. Byl jsem jedináček. Potřeboval jsem být samostatný. Potřeboval jsem práci hned po škole, která by financovala a řídila celý můj život. Zasvětil celý svůj život práci. Co jsem si myslel? Jak bych mohl žít, když se mým životem stala práce? Po příchodu domů, jsem se jen navečeřel, připravil práci na další den a šel spát už o 22:00. Vstával jsem v 6.00 ráno. Bože, nemohu si vzpomenout, kdy jsem se naposledy miloval se ženou.

Včera se moje žena přiznala, že mě podvádí již 10 let. 10 let !!! Zdá se to jako dlouhá doba, ale nemohu to pochopit. Ani mě nezranila. Říká, že je to proto, že jsem se změnil. Nejsem člověk, kterým jsem byl. Co jsem dělal posledních 10 letech? Mimo práce, opravdu nemohu nic říct. Nejsem správný manžel. Kdo jsem?

Co se mi stalo? Ani jsem se nezeptal na rozvod, nebo nekřičel na ni, nebo neplakal. Cítil jsem, že mi nic není. Nyní cítím jak mi padají po tváři slzy. Ale ne proto, že mě moje žena podváděla, ale proto, že jsem si uvědomil, že jsem uvnitř pomalu umíral. Co se stalo s tímto zábavným, milujícím, energickým Johnem, který chtěl změnit svět? Vzpomínám na to, jaký jsem byl na střední žádaný nejpopulárnější dívkou ve škole, ale já ji odmítl kvůli mé ženě. Byl jsem příliš zdrženlivý, učil jsem se každý den.

Pamatujete si na všechno, co jsem zmiňoval o batohu a knize? To všechno jsem dělal a plánoval v prvních letech na vysoké škole. Pracoval jsem na částečný úvazek a minul jsem všechno, co jsem si vydělal. Nyní jsem šetřil každý cent. Nepamatuji si, kdy jsem se naposledy bavil. Nebo si něco pro sebe koupil. A co mám vlastně teď?

pexels-photo-840x580
 

 
Můj otec zemřel před deseti lety. Vzpomínám si jak mi máma zavolala a řekla, že se to s ním stále horší a horší. Tehdy jsem byl velmi zaneprázdněn a pracoval jsem na velké zakázce. Stále jsem odkládal svou návštěvu v nemocnici v naději, že se otec bude držet i nadále. Zemřel a já jsem byl povýšen. Neviděl jsem ho 15 let. Když zemřel, řekl jsem si, že to nevadí. Jsem ateista, racionalizoval jsem a to, že je mrtvý, bylo mi to téměř úplně jedno. Co jsem si myslel? Racionalizaci a všechny výmluvy jsem dal pryč. Výmluvy. Prokrastinace.

To vše vede k jedné věci, k ničemu. Racionalizovat jsem, že finanční zabezpečení byla ta nejdůležitější věc. Teď už vím, že to rozhodně tak není. Je mi líto, že jsem nedělal nic se svou energii, když jsem ji měl. Mé vášně. Moje mládí. Je mi líto, nechal jsem aby práce převzala můj život. Je mi líto, že jsem hrozný manžel. Manžel, který jen vydělával peníze. Je mi líto, že jsem nedokončil svůj román, že necestuji po světě. Nebyl jsem emocionálně přítomen pro mého syna a nebyl jsem tu pro mou manželku. Místo ní jsem tu byl jen pro peněženku.

Pokud čtete tento příspěvek a máte celý život před sebou, prosím, nic neodkládejte. Nenechávejte své sny na později. Zamilujte se do vaší energie, vaší vášně. Nezůstávejte na internetu během celého volného času (pokud to vaše vášeň nepotřebuje). Prosím, udělejte něco se svým životem, zatímco jste mladí. Nespokojte se s tím, co máte nyní. Nezapomeňte na své přátele, svou rodinu. Na sebe. Nepromarněte svůj život. Vaše ambice. Stejně jako jsem to udělal já. Nebuďte jako já.

Omlouvám se za dlouhý příspěvek, prostě jsem to musel dostat ven.
Uvědomil jsem si, že se se zaměřil jen na peníze a ne na důležitější věci. Když jsem byl mladší zanedbal jsem to a teď jsem uvnitř mrtvý, starý a unavený.

 

 
Co se týče románu a cestování, přiznávám, jsem od mládí jiný člověk. Už nemám tu kreativitu a touhu dokončit román. Podstatně jsem se změnil za posledních 26 let.
Nelze vrátit čas a vidět svého otce, i když je moje matka stále naživu. Žije v Londýně, takže návštěvy jsou dost těžké. Avšak už se budu snažit být s ní co nejvíce, to vím. Miluji své rodiče.

Stojím si za tím, co jsem řekl. Žijte svůj život naplno. Nic neodkládejte a nenechte se zastavit. Nicméně, mohu dodat, vyhněte se životu v chudobě. Měl jsem štěstí, že jsem nikdy nezažil hlad nebo bezdomovectví.

Musíte být velmi stateční při jakémkoliv snu. Každý jsme jiný a chybí nám různé věci v našem životě. Dosáhněme je!

Mějte víru ve své schopnosti a buďte schopni změny a pocitu štěstí.
S nejupřímnějším pozdravem
John

pexels-photo-65108-768x512

loading...