Jak ubližujeme svým dětem. Nejčastější chyby



Kterýsi psycholog řekl: „Při každé příležitosti berte své dítě za ruku! Neuplyne mnoho času a přestane k vám natahovat svou maličkou dlaň! “

Všechno, co děláme v životě našich dětí, se stokrát vrátí. Pokud dítě vyrůstá v atmosféře důvěry, naučí se také důvěřovat jiným. Pokud je dítě milováno a cítí podporu, stává se samo citlivým a ohleduplným.

Existují těžké chyby, kterých se dospělí dopouštějí v hněvu nebo z lhostejnosti, a přitom nechápou, v co se to může změnit v malé dětské dušičce …

Těžko ubližujeme svým dětem, když:

deti-rady1
 

 
1. je nechápeme!

Když mi bylo 13, zamilovala jsem se. Patrik se výborně učil, byl samolibý a ješitný. Ale mě se zdálo, že je to ideál. Nicméně ideál si mě vůbec nevšímal a já jsem plakala. Maminka ve snaze mě utěšit řekla něco hrozného: „Ale no tak! Vždyť je to hloupost! Za rok to bude pryč! „Já jsem ale vůbec nechtěla, aby mě moje zamilovanost odešla. Proč rodiče musí vědět všechno předem místo nás?

2. je nepodporujeme!

Když byl Petr malý, přiběhl jednou ze školy v slzách: „Mami, učitel mi řekl, že můj hlas zní, jako když vítr skučí v komíně!“ „Ale synku, na nikoho nedej! Zpíváš jako ten nejkrásnější slavík na světě! Vím to zcela jistě!“ Hrůza pomyslet, že by svět nikdy neslyšel tento velký tenor, nebýt jeho moudré matky. Stále svým dětem říkejte: „To zvládneš! S tím si poradíš!“ Dává jim to křídla.

3. je porovnáváme s jinými dětmi

deti-rady2
 

 
„Podívej se na Aničku, jak je dokonale čistá a upravená! A ne jako ty, ty prasátko!“ Je vám to povědomé? Jedno nedokážu pochopit: čeho chtějí maminky dosáhnout, když vyslovují podobná slova? Kromě nepřátelství k Aničce jiné city těžko vyvolají.

4. se jim posmíváme!

Šli jsme s malou sestřičkou do obchodu.. Byly jí 3 roky. Na tváři měla zelené flíčky – ošetřené stopy po neštovicích. Znuděné prodavačky, které neměly co dělat, se k nám obrátily a začaly se hihňat: „Na to k nám přišla kráska, podívejte na ni!“

5. když je urážíme slovy nebo činy

V 8. třídě jsem se pokládala za zcela dospělou a samostatnou dívku. Jednou jsme s otcem seděli nad geometrií, kterou můj mozek jednoduše odmítal chápat. A tehdy můj otec, již značně rozčilený, mě plácl – přes zadek! Ani mě to tak nebolelo, jak mě to strašně urazilo! Dlouho jsem s ním nemluvila. A on nemohl pochopit, co se mě tak strašně dotklo …

6. Když na ně křičíme a neovládáme se

Pamatuji si, jak v porodnici moje sousedka, utrápená pláčem svého miminka, dítě najednou chytila, třásla s ním a řvala: „Co do sakra chceš?“ Nikdy nezapomenu na obrovské modré oči děťátka plné hrůzy. Pak se za to zřejmě sama velmi styděla …
7. je ignorujeme!

Věřte, že to je to nejstrašnější. Japonský vědec demonstroval před celým světem pokus s rostlinami. Tři stejná semínka byly zasazeny do 3 různých květináčů. Každé ráno, když procházel kolem prvního, vědec rostlinku pozdravil a věnoval jí laskavá slova. U druhého květináčku křičel a nadával rostlince strašnými slovy. Třetí jednoduše ignoroval a procházel mimo ni, aniž se na ni podíval.

Není těžké uhodnout, co se s rostlinkami za měsíc stalo. První rozkošatěla šťavnatými zelenými listy na celou šířku okenního parapetu. Druhá prostě uschla. A třetí shnila. Děti jsou podobné zeleným rostlinkám a rodiče po letech sklízejí jen to, co sami vypěstovali!

Nyní zvedněte tvář od monitoru a představte si své maličké. Jak tlačí baculaté pěstičky, směšné krčí nos a usmívá se na vás celou bezzubou pusinkou. V odpovědi se ve vás pohne něco velké a něžného. Toto maličké vás miluje zcela a bez podmínek, ať jste v jakékoliv náladě, ať mu dáváte jakékoliv dárky, jednoduše proto, že jste jeho maminka nebo tatínek! A za jeden takový úsměv pro něj uděláte všechno na světě. Myslete na to co nejčastěji a mějte rádi své děti!

loading...