Ať už jste ve vztahu nebo ne, tento příběh by jste si měli přečíst všichni!



Ať už jste ve vztahu, nebo ne, důrazně doporučujeme, abyste si přečetli tento článek. Ukáže vám, jak moc je důležité ocenit a milovat osobu, která je vám celým srdcem nejblíže.


Když jsem se vrátil v tu noc domů, moje žena akorát připravovala večeři. Chytil jsem ji za ruku a řekl jsem jí: „Musím ti něco říct.“ Posadila se a potichu jsme jedli. Opět jsem viděl tu bolest v jejích očích.

Najednou jsem ztratil řeč. Nevěděl jsem, co říct. Musel jsem jí však říci, že uvažuji o rozvodu. Začal jsem klidně. Nezdálo se, že ji moje slova naštvala, místo toho se mě jen potichu zeptala: „Proč?“ Na tuto otázku jsem jí však nevěděl dát odpověď. Tehdy se rozzlobila, začala házet věcmi a křičela na mě: „Ty nejsi chlap!“

rozvod1

V tu noc jsme nemluvili. Plakala. Věděl jsem, že chce přijít na to, co se stalo s naším manželstvím, ale neuměl jsem jí dát uspokojivou odpověď. Mé srdce patřilo Janě. Už jsem svou ženu nemiloval a jen jsem ji litoval.

 

 
S hlubokým pocitem viny jsem vypsal rozvodové papíry, kde jsem uvedl, že její nechávám dům, auta a 30% z mé firmy. Podívala se na papíry a roztrhala je na kusy. Žena, která se mnou strávila posledních 10 let byla pro mě cizí. Bylo mi jí líto, bylo mi líto toho promarněného času, energie, ale nemohl jsem už vzít zpět to, co jsem jí řekl, protože jsem Janu velmi miloval. Nakonec na mě žena začala křičet a myšlenka rozvodu byla stále jasnější.

Další den jsem se vrátil domů velmi pozdě a našel jsem svou ženu sedět za stolem. Psala něco na papír. Byl jsem bez večeře a šel jsem rovnou do postele. Usnul jsem velmi rychle, protože jsem byl unavený po dni stráveném v Janině společnosti. Když jsem se probudil uprostřed noci, moje žena byla stále za stolem a psala. Nestaral jsem se o to, otočil jsem se a šel jsem spát.

Ráno mi moje žena představila své podmínky rozvodu. Nechtěla ode mne nic, ale rozvod chtěla až za jeden měsíc. Jeden celý měsíc jsme měli žít normálně, jak se jen dá. Její důvod byl jednoduchý. Náš syn měl závěrečné zkoušky a nechtěla jeho studium narušit našimi problémy. S tím jsem samozřejmě souhlasil. No na srdci měla něco víc. Požádala mě, abych jí každý den připomněl, jak jsem ji na svatbu nesl na rukou přes práh. Požádala mě, abych ji každý den po celý měsíc přenášel přes ložnicové dveře. Myslel jsem si, že se zbláznila. Aby však byly naše poslední dny snesitelné, přistoupil jsem na to.

rozvod2

 

 

Janě jsem řekl o rozvodových podmínkách mé manželky. Hlasitě se zasmála a řekla, že je to absurdní. „Bez ohledu na to, co se děje, hraje na nás nějaké hry. Vždyť rozvodu přece musí čelit tak či tak, „ řekla pohrdavě.

Já a moje žena jsme neměli poslední měsíce žádný fyzický kontakt. Proto náš první den, kdy jsem ji přenášel přes práh vypadal jako groteska. Syn se na nás díval, tleskal a křičel na celý dům: „Ale tati, ty držíš naši mámu v náručí.“ Jeho slova mi působily velkou bolest. Z ložnice jsem mou manželku přenesl až do obývacího pokoje a celou dobu jsem ji pevně držel v náručí. Zavřela oči a tiše řekla: „Neříkej našemu synovi o rozvodu.“ Přikývl jsem a cítil jsem se strašně špatně. Položil jsem ji před dveře a odešla. Šla na zastávku autobusu a do práce. Já jsem šel sám do kanceláře.

Druhý den se situace opakovala, ale šlo to o trochu lépe. Naklonila se ke mně a opřela se mi o hruď. Cítil jsem její vůni. Uvědomil jsem si, že jsem se takto pečlivě na svou ženu už dlouho nedíval. Najednou jsem si uvědomil, že už není tak mladá. Viděl jsem první jemné vrásky na obličeji, ve vlasech měla sem tam šediny. Naše manželství si na ní vzalo svou daň. Na moment jsem si uvědomil, co jsem jí to vlastně udělal.

rozvod3

Čtvrtý den, když jsem ji zvedl, cítil jsem, že se pocit intimity mezi námi dvěma vrací. Toto je žena, která mi věnovala svých deset let. Na pátý a šestý den jsem si znovu uvědomil, že intimita mezi námi se prohlubuje. Janě jsem o tom neřekl. Každým dnem se mi moje žena nesla snadněji. Možná to bylo tím neustálým posilováním.

 

 

Jednoho rána si moje žena vybírala, co si oblékne do práce. Prohlédla mnoho šatů, ale nemohla se rozhodnout. Pak si povzdechla a uvědomila si, že všechny šaty jsou jí velké. Najednou jsem si uvědomil, že moje žena výrazně zhubla, a že to byl důvod, proč se mi nesla snadněji. Najednou mi to došlo. Ve svém srdci musela pohřbít tak mnoho bolesti a hořkosti. Podvědomě jsem natáhl ruku a pohladil jsem ji po hlavě.

V tom okamžiku vstoupil do ložnice náš syn a zahlásil: „Tati, je čas abys vynesl mamku z pokoje.“ To, že nesu jeho mámu se stalo nedílnou součástí každého jeho rána. Moje žena ukázala synovi, ať jde blíž a pevně ho objala. Musel jsem odvrátit pohled, protože jsem se bál, že bych mohl na poslední chvíli změnit svůj názor. Pak jsem ji vzal do náruče, vynesl jsem ji z ložnice přes obývák až do chodby před dveře. Její ruka byla kolem mého krku přirozeně a jemně se mě dotýkala. Já jsem ji pevně držel. Bylo to stejné, jako v náš svatební den.

rozvod4

To, že byla mnohem lehčí mě však rozesmutnilo. V poslední den, když jsem ji držel v náručí jsem se najednou nemohl pohnout. Náš syn už šel do školy. Když jsem ji tak pevně držel, řekl jsem jí, že jsem si ani nevšiml, jak rychle a snadno se z našeho života vytratila intimita, kterou jsme kdysi měli. Šel jsem do kanceláře. Šel jsem rychle, zaparkoval jsem a utíkal jsem nahoru. Janka otevřela dveře a já jsem jen řekl: „Je mi to líto, ale už se rozvádět nechci.“

 

 

Podívala se na mě překvapeně a pak mi přiložila ruku na čelo. „Máš horečku nebo co?“ Chytil jsem jí ruku a dal si ji pryč z čela. „Je mi to fakt líto. Nebudu se rozvádět. Moje manželství bylo nudné pravděpodobně proto, že jsem si nevážil své ženu a to vše, co pro mě dělala. Nebylo to proto, že bychom se už nemilovali. Teprve teď si uvědomuji, že když jsem ji před deseti lety přenášel přes práh, měl jsem ji držet dosud, až do smrti „.

Janka vypadala opravdu překvapeně. Dala mi hlasitou facku, zabouchla dveře a rozplakala se. Šel jsem pryč. V květinářství po cestě jsem si objednal velkou kytici pro mou manželku. Prodavačka mě zaskočila otázkou, co si přeji napsat na kartičku. Usmál jsem se a napsal jsem: „Budu tě nést každé ráno, dokud nás smrt nerozdělí.“

V ten večer jsem přišel domů s kyticí v rukou, s úsměvem na tváři a běžel jsem po schodech, abych rychle našel svou manželku. Našel ji v posteli- mrtvou. Moje žena bojovala s rakovinou již několik měsíců a já jsem byl s Janou tak zaneprázdněn, že jsem si toho vůbec nevšiml. Moje žena věděla, že brzy umře, ale chtěla mě uchránit od hněvu našeho syna, pro případ, že bychom se skutečně rozvedli. Alespoň v očích svého syna jsem vypadal jako milující manžel ..

Toto jsou ty malé detaily v životě a ve vztahu, na kterých opravdu záleží. Není to o domě, bytě, autech, majetku a penězích, které máte v bance. To vše jen vytváří příznivé prostředí, ale štěstí si nekoupíte za žádné peníze.

Najděte proto ve svém muži nejlepšího přítele, dělejte pro sebe spoustu maličkostí a vybudujte si intimitu. Mějte skutečně šťastné manželství.

Pokud nebudete sdílet tento příběh, nevadí. Pokud ano, možná zachráníte nějaké manželství, které to momentálně potřebuje.

loading...